zavři

 


zavři


Komplexní nutriční péče

AKTUALITY

/ NUTRIČNÍ PORADNA UZAVŘENA Z DŮVUDU NÁSTUPU NA MATEŘSKOU DOVOLENOU

Milí pacienti, nutriční poradna je od 20.11. 2012 uzavřena z důvodu nástupu na mateřskou dovolenou. Pokud něco potřebujete dořešit s Ing. Veronikou Januškovou (Šimkovou), volejte na tel. číslo 731 616 966 nebo pište na info@nutrikom.cz

 

Děkujeme za pochopení!

/ NUTRIKOM - FLOW MOTION DAY VE SPORTCENTRU MATY

 

/ Kardiovaskulární onemocnění

 

/ Diabetes mellitus

/ Zahájení provozu webových stránek výživové poradny NUTRIKOM

 

Nacházíte se: Nutrikom

Diabetes mellitus


V obezitologickém centru se setkáváme s onemocněními, která jsou k obezitě přidružena a jejichž průběh lze zmírnit (popřípadě tato onemocnění zcela vyléčit) úpravou tělesné hmotnosti a změnou životního stylu. Jedním z hlavních zástupců těchto přidružených onemocnění je diabetes mellitus 2. typu, kterému je věnován následující článek.

Jako diabetes mellitus (lidově „cukrovka“) je označována skupina metabolických onemocnění charakterizovaná glykémií (hladinou cukru v krvi) na lačno ve venózní plazmě nad 7 mmol/l. Zvýšená glykémie na lačno již od hodnoty 5,6 mmol/l však může též poukazovat na rozvoj diabetu.

Při diabetu mellitu dochází v organismu k poruše regulace metabolismu glukózy. Tato porucha je způsobena nedostatečným účinkem hormonu slinivky břišní - inzulinu, který je zodpovědný za vstup glukózy do buněk. Glukóza tak zůstává ve zvýšeném množství v krvi. Nedostatečný účinek inzulinu může být zapříčiněn poruchou jeho sekrece (vylučování) a/nebo jeho nedostatečným účinkem na cílové tkáně. Chronická hyperglykémie (zvýšená hladina cukru v krvi) u diabetu vede k dlouhodobému poškození a selhávání různých orgánů.

Příčiny vzniku diabetu jsou různé, stejně tak jako typy tohoto onemocnění. Obecně se však na vzniku diabetu podílí kombinace genetických predispozic a vlivů prostředí (zejména životní styl). Existují dva hlavní typy tohoto onemocnění. Diabetes mellitus 1. typu postihuje 5-10 % pacientů. Jde o imunitně zprostředkovanou formu diabetu, která je často diagnostikována již v mládí. Na vzniku diabetu mellitu 1. typu se ve velké míře podílí genetika. K prvním projevům onemocnění dochází nejčastěji během dětství a adolescence, ale mohou se objevit v každém věku. Pacienti nebývají obézní a často jsou náchylní k dalším autoimunitním onemocněním, jako je Gravesova nemoc, celiakie a jiné. Diabetes mellitus 2. typu postihuje až 95 % pacientů a je způsoben nerovnováhou mezi sekrecí inzulinu a jeho účinkem (tzv. inzulinová rezistence). Někdy se tato forma diabetu označuje jako diabetes nezávislý na inzulinu. K rozvoji onemocnění dochází u většiny pacientů po 40. roce. Pacienti obvykle trpí nadváhou nebo jsou obézní, přičemž právě nadměrné množství tukové tkáně v organismu vede k prohloubení rezistence na inzulin. Diabetes 2. typu často zůstává nerozpoznán po řadu let, jelikož k rozvoji hyperglykémie dochází velmi pozvolna a časná stádia nemoci nevedou k rozvoji klasických příznaků diabetu.

Mezi klasické příznaky diabetu mellitu patří žízeň a nadměrné pití, časté močení, hubnutí při normální chuti k jídlu (pouze u diabetu mellitu 1. typu), únava, malátnost, poruchy zraku a poruchy vědomí. Dalšími příznaky můžou být časté infekce močového ústrojí, zvýšená kazivost chrupu, bolesti u srdce, bolesti dolních končetin při chůzi nebo noční bolesti, poškození zraku a jiné.

Diabetes mellitus má vztah k ostatním civilizačním chorobám, jako je hypertenze, ateroskleróza a obezita. Riziko rozvoje diabetu mellitu 2. typu stoupá s věkem, tělesnou hmotností a klesající pohybovou aktivitou. Rezistenci na inzulin lze do značné míry upravit redukcí váhy, úpravou jídelníčku a zařazením pravidelné pohybové aktivity. Pokud tato opatření selžou (čili pokud je pacient nedokáže vykonat), je třeba nasadit farmakologickou léčbu pomocí léků zvaných antidiabetika.

Při dnešním standartu zdravotní péče nejsou diabetici bezprostředně ohroženi na životě, avšak při nedostatečné kompenzaci diabetu jim hrozí pozdní cévní komplikace, které se vyvíjí v důsledku chronicky zvýšené hladiny glukózy v krvi. Tyto cévní komplikace postihují jak velké cévy (srdeční tepny, tepny mozku a dolních končetin), tak kapiláry (zejména kapiláry v oční sítnici, ledvinách a periferních nervech). Diabetik je tedy v důsledku svého onemocnění ohrožen akutními kardiovaskulárními příhodami, jako je infarkt myokardu nebo mozková mrtvice, selháním ledvin, slepotou a amputacemi dolních končetin.

Dietní léčba diabetu

Dieta je historicky nejdůležitější součástí léčby diabetu a i v dnešní době se uplatňuje u pacientů s oběma hlavními typy diabetu. Mezi hlavní cíle dietní léčby pacientů s diabetem patří prevence a léčba akutních i pozdních komplikací diabetu, udržování optimální hladiny cukru v krvi, dosažení optimální hodnoty krevních lipidů a zlepšení celkového zdravotního stavu pacienta. Dodržení těchto základních cílů vede ke zlepšení kompenzace diabetu.

Obecné zásady diety jsou u obou onemocnění stejné. Základem je racionální pestrá strava s dostatkem všech živin, minerálních látek a vitaminů. Dále je nutný pravidelný, ale omezený příjem sacharidů. Univerzální diabetická dieta neexistuje, jelikož existují rozdíly v dietě u diabetu 1. a 2. typu. Diabetici 1. typu jsou více ohroženi rozvojem hypoglykémie (nízká hladina cukru v krvi) po odeznění účinku dodaného inzulinu. Z tohoto důvodu by měli přijímat potravu v pravidelných intervalech závislých na množství a době podání inzulínu. Jejich energetický příjem není většinou výrazně omezen, protože nemají sklony k rozvoji obezity jako diabetici 2. typu. Dieta diabetiků 2. typu musí být obvykle méně energeticky vydatná, protože jsou ve většině případů ohroženi tzv. metabolickým syndromem. Jejich energetický příjem musí být nižší i z toho důvodu, že se většinou jedná o starší pacienty s nižší fyzickou aktivitou a energetickým výdejem.

Energetický příjem u pacientů, jejichž tělesná hmotnost je v normě (BMI 18,5 – 24,9 kg/m2) není obvykle třeba upravovat. U diabetiků 2. typu s nadváhou či obezitou je nutné docílit snížení energetického příjmu a dosažení přiměřené tělesné hmotnosti. Správné individuální dietní doporučení by mělo vést ke snížení hmotnosti o 5 -10 % výchozí váhy v průběhu 4 – 6 měsíců. Mnoho studií prokázalo, že snížení hmotnosti již o 5 % je doprovázeno poklesem hodnot glukózy v krvi a zvýšením citlivosti periferních tkání na inzulin. Snížení hmotnosti též vede k poklesu rizika rozvoje kardiovaskulárních komplikací. 

Autor: Ing. Veronika Šimková

Zdroje literatury:

Diagnosis and Classification of Diabetes Mellitus. Diabetes Care. 2011, vol. 34, no. 1, p. 62 – 68.
HAINER, V. a kol. Základy klinické obezitologie. Praha: Grada, 2011, 448 s., ISBN 978-80-247-3252-7.
KAŇKOVÁ, K. Patologická fyziologie pro bakalářské studijní programy. Brno: Masarykova univerzita, 2003, 161 s., ISBN 80-210-3122-3.
SVAČINA, Š. a kol. Klinická dietologie. Praha: Grada, 2008, 384 s., ISBN 978-80-247-2256-6.

 




© 2011 NUTRIKOM DESIGNED BY JAKUB HAVLIŠ